Letos si připomínáme 150. výročí od narození skladatele, dirigenta a violisty Oskara Nedbala, který patří vedle Josefa Suka a Vítězslava Nováka k nejvýznamnějším žákům Antonína Dvořáka.

Narodil se v jihočeském Táboře v rodině hudbymilovného advokáta Karla Nedbala, který roku 1877 založil Filharmonický spolek existující dodnes pod názvem Komorní orchestr Bolech. Oskar Nedbal s tímto tělesem pravidelně spolupracoval jako violista a dirigent již od svých pražských konzervatorních studií. Profesionální mezinárodní hudební kariéru rozvinul v devadesátých letech 19. století jako violista slavného Českého kvarteta, které se těšilo mimořádnému úspěchu již od svých prvních koncertů. V té době se věnoval kompozici a lákala ho také dirigentská taktovka.

První velká dirigentská příležitost přišla při zahajovacím koncertu druhé sezóny České filharmonie 24. listopadu 1896. Později následovala pozvání do Berlína, do Paříže a do Ruska – a nabídka na vedení České filharmonie, kterou nejspíše z ohledů ke kolegům v kvartetu nepřijal. Po smrti své ženy přilnul k manželce svého kolegy z Českého kvarteta Karla Hoffmanna. Kvarteto opustil a s Marií Hoffmannovou přesídlil roku 1906 do Vídně, kde jej již jako dirigenta znali, protože zde 26. srpna 1902 řídil v zábavním parku v Prátru tzv. Obří orchestr, s nímž provedl poprvé ve Vídni celou Smetanovu Mou vlast. Ve Vídni působil až do vzniku Československé republiky (1918) jako dirigent Tonkünstlerorchestru (Orchestru hudebních umělců).

Spolupracoval též s řadou vynikajících zahraničních divadelních a symfonických orchestrů a brzy si vydobyl renomé světově uznávaného dirigenta. Ve vídeňské Lidové opeře například s úspěchem nastudoval Wagnerova Bludného Holanďana.

Jeho skladby z mládí jsou především komorního charakteru (písně, skladby pro klavír, housle, violoncello), ale věnoval se také jevištní tvorbě. Za zmínku stojí například úspěšné premiéry baletů v Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky v Národním divadle.

V roce 1910 měla také v Divadle na Vinohradech premiéru Nedbalova první opereta Cudná Barbora. Jeho největším a trvalým úspěchem se pak stala opereta Polská krev, premiérovaná 25. října 1913 ve vídeňském Carlově divadle. Po vypuknutí první světové války se mu podařilo dosáhnout osvobození z vojenské povinnosti a připsal si další úspěch s operetou Vinobraní. Ve Vídni patřil k nejčastěji uváděným autorům a reprízy jeho operet dosahovaly trojciferných čísel.

Po návratu do vlasti byl vystaven nacionalistickým útokům a vytýkalo se mu odrodilství, „pokleslá“ opereta nebo loajalita s monarchií. Úspěchy ve Vídni mu doma neposloužily, nebyl zde vítán. Od roku 1923 tak působil v čele Slovenského národního divadla v Bratislavě. Přestože výrazně pozdvihl uměleckou úroveň tohoto divadla, stávající finanční problémy vyřešit nemohl, a navíc ho opouštěla skladatelská inspirace. Pod tlakem okolností a vlivem nemoci se 24. prosince 1930 rozhodl vzít si život skokem z okna.

Jméno Oskara Nedbala v současnosti nesou dvě táborské instituce – divadlo a základní umělecká škola.